Výnosy penzijních fondů za rok 2009 budou vyšší než loni. Některé překonají inflaci, ale ne o moc. Čechy dál lákají hlavně na státní příspěvek a daňovou úlevu, což k zajištění na stáří zdaleka nestačí. Velmi zajímavé je porovnat průměrné náklady fondu na klienta. Pokud někdo označí penzijní fondy kvůli jejich výsledkům za Titanic, jejich vedení či zaměstnanci protestují. Výnosy těchto fondů za rok 2009 přitom nenadchnou, byť vydělaly víc než o rok dříve. A některé překonaly inflaci . Ta loni, měřená indexem spotřebitelských cen, v průměru meziročně činila jedno procento, zatímco výnosy penzijních fondů, působících v Česku, loni dosáhly několik desetin procenta až 2,4 procenta.

S ohledem na aktuální vývoj a na měnící se preference klientů cestujících do zahraničí optimalizovala UNIQA své cestovní pojištění. Především garantuje v případě zásahu vyšší moci (například přerušení leteckého provozu) automatické a bezplatné prodloužení cestovního pojištění až do skutečného návratu domů. 

České veřejné finance potřebují reformu. Jejich momentální stav je vážný, ale v mezinárodním srovnání není katastrofální. Pokud se nepodaří snížit chronické deficity, stoupne vládní dluh z nynějších 35% k 70% HDP do roku 2020 a bude nezměněným tempem stoupat dál. Česko má přitom realistickou šanci dluh stabilizovat na úrovni okolo 50%. Vyžaduje to ovšem v nejbližších letech stlačit primární rozpočtové deficity pod 1.8% HDP, tedy na polovinu současné úrovně, a pod touto úrovní je trvale udržet. Proto se reforma nesmí omezit na jednorázová zvýšení některých daní či náhodné škrty ve výdajích, ale je třeba systematicky reformovat systém veřejných financí tak, aby dlouhodobě negeneroval další a další deficity.

Drtivá většina národa je finančně negramotná, bez rozmyslu si půjčuje a vůbec netuší, kolik za to výsledně zaplatí a jaké to může mít pro ně důsledky. Stejně tak lidé často nevědí, za co vše bance platí při správě peněz. Shodují se na tom finanční poradci, které Právo oslovilo. Lidé zkrátka zapomínají na kupecké počty a selský rozum, že žádná sleva není zadarmo a že každé peníze něco stojí. Třeba u hypotéky jeden půjčený milión může při delším splátkovém období přijít i na další milión. Málokdo si také uvědomuje, že banky si zpočátku půjčky či hypotéky nejprve více účtují připočítané úroky a menší část tvoří vlastní splátka.