« Zpět

Zahraniční platební styk

| 2. ledna 2014 - 13:47 | Zprávy | Účty

Pod pojmem zahraniční platební styk lze rozumět bezhotovostní pohyb peněžních prostředků z jednoho státu do jiného, obvykle ve měně jednoho z nich. V tomto článku Vás chci seznámit se základními principy jeho provádění.

Při provádění zahraničního platebního styku obchodní žívají celosvětovou síť korespondenčních bank. S jejich pomocí a prostřednictvím vzájemného účetního spojení se provádějí všechny druhy plateb v odpovídající měně účetně, tj. bez použití hotovostních platebních prostředků.
 
Obecně platí, že klient si po dohodě s příjemcem platby může vybrat ze tří různých režimů placení ceny (poplatků) za převod finančních prostředků, a to:
  • BEN, kdy poplatek platí pouze příjemce platby,
  • OUR, kdy ceny platí pouze plátce nebo
  • SHA, kdy stanovené ceny za provedení transakce platí plátce i příjemce platby, a to vždy ceny tzv. „u svojí banky“.
 
Od okamžiku přijetí zákona č.284/2009 Sb., o platebním styku je povinné používání poplatku SHA pro transakce do zemí Evropské unie a do Islandu, Norska a Lichtenštejnska a zároveň prováděné ve měnách, používaných v těchto státech. Jinak řečeno není v této oblasti využít poplatek typu BEN.
 
U ostatních zahraničních plateb je možné zvolit jakýkoli typ poplatku.
Jak jsem již uvedl, zahraniční obchodní banky, které jsou k dispozici tuzemským bankám jako obchodní partneři, jsou označovány jako korespondenti nebo korespondenční banky. Každá obchodní banka udržuje takzvanou korespondenční síť - to znamená, že musí mít účet u korespondenční banky všude tam, kde není sama zastoupena (a opačně). S převážnou částí korespondenčních bank je vytvořeno účetní spojení, jehož prostřednictvím je možné zúčtovat platby v mezinárodním platebním styku. Účty vedené v korespondenční síti se dělí na nostro účty a loro (někdy též zvané vostro) účty. Nostro účet je účet konkrétní obchodní banky (např. Komerční banky, a.s) v zahraniční obchodní bance (např. v Royal Bank of Scotland), zatímco loro účet  je účet této zahraniční banky (tedy Royal Bank of Scotland) v Komerční bance, a.s. Při označení účtu loro nebo nostro rovněž záleží na „úhlu pohledu“, konkrétní účet je totiž pro jednu banku loro a současně pro druhou banku nostro.
 
Základním technickým předpokladem provádění zahraničního bezhotovostního platebního styku je existence společnosti, resp. systému, technicky zajišťujícího přenos „zpráv“, tj. jednotlivých položek zahraničního platebního styku. Nejrozšířenější, resp. nejvíce využívanou společností (systémem) je SWIFT. Společnost pro celosvětové mezibankovní finanční telekomunikace (Society for Worldwide Financial Telecommunication - SWIFT)  se sídlem v Bruselu byla založena již v roce 1973. Systém SWIFT začal fungovat v roce 1977. Cílem společnosti SWIFT je vývoj a provoz mezinárodní komunikační sítě podporované počítači, která umožňuje členským bankám rychlý a bezpečný přenos informací v mezinárodním bankovním obchodě, tj. např. platebních transakcí, dokumentárních akreditivů, devizových potvrzení, cenných papírů nebo výpisy z účtů.
 
Cíle SWIFTu tedy jsou:
  • bezdokladové zpracování platebního styku,
  • zrychlení komunikace mezi bankami prostřednictvím výměny zpráv,
  • minimalizace rizik, které existují v konvenčních postupech (ztráty, falšování apod.),
  • snížení nákladů na přenos dat,
  • přímý přístup k finančním institucím na celém světě.
 
Družstevní společnost SWIFT je společností, plně vlastněnou členskými obchodními bankami, které zároveň tvoří účastnickou síť. Jedná se o organizaci, která veškerý zisk investuje do údržby a do rozvoje svojí počítačové sítě. Byly rovněž vypracovány mezinárodní standardy, vyžadované vysokým stupněm kooperace mezi bankami. K těmto standardům patří mimo jiné katalogizace různých druhů zpráv, stanovení označení polí, stanovení obsahu jednotlivých polí, vytvoření „swiftových adres“ pro účastnické banky a ujednání o jednotných zkratkách měn (např. CZK pro české koruny nebo USD pro americké dolary).
 
Swiftová adresa  BIC (The Bank Identifier Code) slouží slouží k identifikaci odesílatele a příjemce platby a také k identifikaci swiftových bank. BIC má osm nebo jedenáct znaků a skládá se z následujících kódů:
  • kódu banky, který banku identifikuje pomocí 4 abecedních znaků,
  • kódu země, který identifikuje zemi nebo geografické území, kde je umístěno sídlo banky nebo jiného konkrétního uživatele - používá se dvoumístný abecední kód ISO, např. DE pro Německo,
  • kódu místa, který pomocí dvoumístného alfanumerického znaku identifikuje region nebo město, kde je umístěno sídlo uživatele,
  • příp. kódu pobočky, který je volitelnou součástí swiftové adresy a skládá se ze 3 alfanumerických znaků.
 
Swiftová síť se skládá ze dvou mezi sebou propojených operačních středisek v Evropě (Leiden) a USA (New York) a na ně napojených národních koncentrátorů, tj. regionálních zpracovatelů pro jednotlivé členské země. echoua Na tato operační střediska jsou napojeny tzv. národní koncentrátory, tj. regionální zpracovatelé pro jednotlivé členské země, příp. regiony. Napojení účastnických bank může provádět pouze organizace SWIFT. Vlastnímu napojení jednotlivých bank předchází podání žádosti o napojení do sítě SWIFT, schválení žádosti vedením SWIFT a zaplacení členského příspěvku. SWIFT představuje komunikační síť mezi bankami, která nemá zúčtovací (clearingovou) funkci. Zúčtování příkazů předávaných prostřednictvím SWIFT probíhá jako při konvenčním způsobu zpracování, tj. prostřednictvím účtů vedených u korespondenčních bank. Když zákazník předloží příkaz k úhradě, je tento příkaz zadán na terminálu bankovního úředníka a odeslán prostřednictvím vlastního počítače banky do sítě SWIFT. Protože ne každá banka je přímo napojena na některé z operačních středisek SWIFT (v Leidenu nebo v New Yorku), příkaz SWIFT se předává do příslušného národního koncentrátoru. Koncentrátor zakóduje obdržená data a předá je operačnímu středisku, odkud jsou data po uložení přenášena do koncentrátoru, na který je napojena banka adresáta. Odtud obdrží banka příjemce dekódovaný příkaz SWIFT. V případě vysoké priority SWIFT je banka příjemce informována rovněž o tom, že platba je urgentní. Tato informace se bez zpoždění přenáší systémem SWIFT. Za uvědomění tohoto typu banky vybírají od svých zákazníků zvýšený poplatek. Obě operační střediska jsou propojena a jsou vzájemně záložní  - každé středisko ukládá také data, zpracovávaná druhým střediskem. Tím je zajištěno, že v případě zhroucení jednoho střediska může druhé středisko jeho činnost převzít, neboť je možné okamžitě použít stejná data.
Vyměňte si vaše zkušenosti v oblasti finančních produktů.

Diskuse

Vložte svůj dotaz

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.

Dobrý den kde je možno vyzvednout platbu že zahraničí