Lubor Žalman šéf Raiffeisenbank
Zatímco banky jsou v současné době k firmám vstřícnější, protože jejich situace se zlepšuje, v půjčování domácnostem naopak postupně přituhuje. „Opatrnost bank roste, protože panuje strach z růstu nezaměstnanosti,“ potvrzuje šéf Raiffeisenbank Lubor Žalman. Zároveň tvrdí, že v letošním roce se rozhodně nedá čekat, že se zmenší problémy českých domácností se splácením půjček.
* Na začátku roku jste mluvil o tom, že letos se strhne bitva bank o firemní úvěry a přijde růst. Daří se to?
Rosteme v jednotkách procent, třicetiprocentní růsty už za mé profesní kariéry ale nezažijeme.
* V jakém odvětví je oživení vidět nejvíc?
Tak jako se nedalo říct, která odvětví jsou nejhůř zasažená krizí, tak se ani nedá říct, že by nějaké odvětví v oživení vyčnívalo z řady. Některé firmy skončí nebo skončily, protože měly problémy už před krizí. A některé firmy mohou naopak díky tomu expandovat mnohem rychleji než v dobách konjunktury.
* Jaká je současná situace firem?
Firmám se daří lépe, než jsme čekali na konci loňského roku, naše očekávání byla dost pesimistická. Vidíme mnohem méně firem, které mají problémy se splácením úvěrů. Vidíme také dobré firmy, které expandují a které úvěry chtějí. Ale všichni jsou velice opatrní, minimálně investují, minimálně přijímají nové úvěry.
* V jakých firmách dochází k expanzi nebo se na ni připravují, o jaký typ podniků jde?
Typově jde o firmy, které neměly velké úvěrové zatížení, a když jim v krizi spadly objednávky a výnosy, tak se nedostaly pod tlak se splácením úvěrů. Ty si dnes mohou vzít půjčku a zadlužené firmy si koupit.
* Mluvíte spíše o firmách rodinného typu, které obecně měly větší nechuť k zadlužování?
V Česku je to teď nový fenomén. Čtyřicátníci, kteří řídili v roce 1989 firmy a pak si je počátkem 90. let koupili ve velké privatizaci, tak dnes jim je přes šedesát a uvažují, co dál. Moc často se neděje, že podnik můžou předat v rodině. To jsou ty příležitosti k akvizici.
* K takovým prodejům firem ale docházelo už před krizí. Souhlasíte?
Jistě, ale teď se to zmnohonásobilo. Je to proto, že před majiteli stojí dalších pár let, než jim firma po krizi zase pošlape. A je rozdíl, jestli je vám 40 nebo 60. Dochází ke generační výměně. První vlna podnikatelů-pionýrů pomalu předává své zkušenosti.
* V jakém odvětví dochází k nové vlně prodejů nejvíc?
To se nedá tak říct, je to napříč všemi sektory.
* Jsou úvěry na nové akvizice tím hlavním důvodem pro nastartování růstu firemních půjček?
Akviziční financování jde dobře, hlavně jde lépe provozní financování. Firmy si zvyšují své rámce , protože se jim zase začínají navyšovat zakázky a potřebují profinancovat výrobu.
* Jste ve zvyšování rámců provozních úvěrů vstřícnější, už jste jim povolili kohouty?
To je relativní pojem, že jsme přitáhli kohouty. Jestli to znamená, že firma, která před krizí byla v zisku, tvořila finanční toky a úvěr dostala, zatímco dnes, když je na tom špatně, ho nedostane, tak ano. Ale jinak je to přesně naopak. Firma, která má srovnatelné výsledky jako před krizí, získá dnes úvěr snadněji než v minulosti. Protože banky se seč můžou snaží takovou příležitost najít.
* Jak dopadá půjčování domácnostem?
Spotřebitelské úvěry jsou teď v zásadě mrtvé. Dneska se domácnosti chválabohu chovají zodpovědně. Ale opatrnost bank roste, protože panuje strach z růstu nezaměstnanosti. Na trh práce teď přijde 120 tisíc absolventů a konkurence přitvrdí. Podniky si mohou říct, že místo jednoho drahého pracovníka najmou dva mladé. Proto pokles nesplácených úvěrů domácností nečekám, rozhodně ne v letošním roce. Zato pozitivní vývoj nastal v hypotékách. Oživily se v 1. pololetí mnohem víc, než jsme odhadovali.
* HN: Došlo k tomu díky nižším úrokovým sazbám?
Spíš díky odložené poptávce. Lidé se dál berou a mají děti, a tak potřebují bydlet. Navíc si mnozí říkají, že když mě nevyhodili dodnes, tak si tu hypotéku vezmu. Že by se ale zase začalo spekulovat na růst nemovitostí a využívalo se přitom současných nízkých sazeb, tak k tomu nedochází. Spekulanti si nejsou jistí, že ceny nemovitostí by měly jít nahoru. Osobně si to absolutně nemyslím – rezidenční nemovitosti ještě čeká další pokles. Na trh teprve přijdou domy a byty z nesplácených hypoték a taky z neprodaných developerských projektů. To s cenami ještě zacvičí.
* Kdy se nemovitosti neplatičů hypoték na trhu projeví?
Příští a přespříští rok. Můžeme čekat příliv nejprve dobrovolných a pak nucených dražeb.
* Proč s takovým časovým odstupem?
Lidé se samozřejmě snaží splácet co nejdéle, protože nechtějí přijít o nemovitost, ve které bydlí. Banky se zvlášť u hypoték snaží s klientem pracovat, restrukturalizovat hypotéku a až potom přichází na řadu dobrovolná dražba. Teprve když se na tom s klientem banka nedomluví, tak začnou právní procedury, které vedou k exekuci a k nucené dražbě. To všechno trvá dlouho.

* Jaké budou mít chystané rozpočtové úspory dopad na bankovní sektor?
Pesimisté říkají, že to dále podřízne ekonomiku. Ale já si myslím, že to odřízne plýtvání a neefektivně vynakládané peníze a že o to víc zůstane pro efektivní investice, které nám v budoucnu něco přinesou. Jistěže, když se bude například stavět méně dálnic, tak budou stavební firmy potřebovat méně úvěrů a samozřejmě to bude mít dopad i na nás. Ale je lepší tou bolestí projít teď než to odkládat. Ta nemoc se může jen zhoršovat. Čím dříve ji začneme léčit, tak tím lépe.
* V kuloárech se mluví o tom, že politici se chystají na poplatky bank, protože si na nich vylepšují zisky, odsávané mateřskými bankami. Přitlačit k tomu banky plánují tím, že se chtějí podívat na jejich tvorbu opravných položek k nespláceným úvěrům. Zda je dostatečná. Doneslo se vám něco takového?
Ne, a jenom to dokazuje, jak všichni máme pod kůží zadřený marxismus-leninismus.
* No ale z různých studií přece vyplývá, že bankovní poplatky v Česku jsou jedny z nejvyšších v Evropě. Nemyslíte?
Teď jste řekla několik věcí. Třeba, že zisky jsou odsávány vlastníky. Ale je přece věc majitelů, kdy si je vezmou. A dále, který zisk je správný, a který už ne? To je přece také věc vlastníků. Navíc tady máme tři banky, které neúčtují žádné poplatky. A hrnou se k nim klienti? A k těm poplatkům. Ano, máme je takové, protože úrokové marže tuzemských bank jsou jedny z nejnižších v celé Evropě. Banky tady na depozitech prodělávají. Ale podívejte se také na průměrné číslo návratnosti v celém bankovním sektoru( za loňský rok činila skoro 22 procent, pozn. red.), v tom jsme na průměru Evropy.
* A kdo říká, že musí návratnost kapitálu být tak vysoká? U vás se za loňský rok zvýšila skoro na 20 procent z předloňských 15 procent.
Pro mě žádná hranice není. Podle mě je povinností státu, aby v každém odvětví zajistil řádnou hospodářskou soutěž. A myslíte, že hospodářská soutěž mezi bankami není a domlouvají se na poplatcích? Proč se proboha zabýváme bankami? Já vám řeknu proč. Protože všichni máme pořád v hlavě ten obrázek bankéře s kalhotami z americké vlajky a černým cylindrem na hlavě.

* Vysvětlujete poplatky nízkými úrokovými maržemi. Ale třeba na hypotékách jsou kolem tří procent.
Ale to odpovídá ceně peněz. Každé zboží má nějakou cenu. Jako jsou pomeranče v samoobsluze dražší než jablka, tak dvacetileté peníze jsou dražší než tříměsíční. Banky se nechtějí financovat z krátkých peněz, protože je to nebezpečné. Navíc jim regulátoři chystají regulaci, která jim to přímo zakáže. Měřítka toho, jak banky vydělávají, nejsou ani poplatky, ani úrokový marže, ale návratnost vlastního kapitálu bankovního sektoru jako takového. Neříkám, že jsme na tom špatně v Česku, ale určitě nejsme na špici Evropy.

* Jaký předpokládáte další vývoj, budou poplatky dál zdražovat?
Setrvalý. Ono je to v zásadě jenom o tom, jaká je úroveň sazeb v ekonomice. Čím vyšší sazby, tím více banky vydělávají na úrokových maržích a pak si mohou dovolit odpouštět poplatky. V posledních několika letech byl trend byl přesně naopak a nemyslím si, že sazby mohou jít dál dolů. Ale uvidíme, co vymyslí regulátoři. Nemyslím ty české, spíš ty celoevropské nebo celosvětové. Jsme v paradoxní situaci. Vlády mnoha zemí nalily neuvěřitelné peníze do svých bank a chtějí, aby banky víc půjčovaly a rozpumpovaly ekonomiku. Na druhou stranu ale připravují regulaci, kterou bankám berou kapitál, a zároveň jím říkají, že musí zachovávat určitý poměr kapitálu a výše poskytnutých úvěrů. To všechno bude stát banky spousty peněz, což se budou pokoušet alespoň částečně přenést na klienty.

* Někteří bankéři říkají, Česka se to moc nedotkne – kapitálová pozice bank je dost vysoká. Co myslíte?
Zaprvé to ještě nevíme a navíc, není to jen o kapitálu, ale také o likviditě. Regulace přinese přísnější požadavky, takže na úvěrování budeme moci použít ještě méně těch „krátkých“ peněz než doposud. Jistě, Česko z krize vyšlo dobře a budeme mít s regulací menší problém než banky v jiných zemích. Ale že bychom s tím vůbec neměli problém, i to může být pravda. Ale zatím je to předčasné tvrzení.
* Jak se vyvíjí hospodaření vaší banky? V 1. čtvrtletí jste zvedli zisk meziročně o čtvrtinu na skoro 431 milionů korun.
První čtvrtletí bylo nad plánem, druhé podle plánu. Celoročně počítáme ze ziskem zhruba na úrovni loňského roku a jednociferným procentním nárůstem úvěrů a vkladů a s náklady na úrovni loňského roku. A to díky tomu, že náklady na riziko úvěrování ve firemním sektoru se vyvíjí lépe, než jsme čekali.
* Dostali jste v soutěži HN ocenění za klientsky nejvstřícnější banku roku 2010. Co uděláte, abyste si ho udrželi?
Školit zaměstnance, aby dál profesně rostli, přísněji kontrolovat obsluhu na pobočkách a expandovat. Chceme rozšířit síť, přijmout pár set nových lid a úplně nejvíc se teď chceme soustředit na koncept, kterému říkáme premium banking. Tedy přejít od prodeje produktů k finančnímu poradenství.