S údivem jsem si v deníku Právo z 23. července 2011 přečetl, že v České republice nebude vznikat prostor pro zaměstnanecké penzijní fondy. Na základě mé zkušenosti ekonomického a finančního poradce jedné evropské asociace penzijních fondů a mého přehledu o různých penzijních systémech v Evropě mohu odpovědně konstatovat, že právě zaměstnanecké kolektivní fondy mají proti jiným metodám penzijního připojištění nemalé výhody.
Jejich dlouhodobý neziskový charakter a úspory z rozsahu zajišťují nižší provozní náklady a vyšší výnosy z investic. Jednají v zájmu pracovníků, na rozdíl od pojišťovacích společností usilujících o zisk. Výsledkem je lepší penze, větší stabilita a společensky výhodnější sdílení rizik.
V zahraničí jsou zaměstnanecké fondy běžné a fungují jako důležitý doplněk ke státní penzi. Státní průběžný systém tvoří první pilíř (obdobně jako v ČR, většinou pay-as-you-go), ke kterému se přidává druhý, nezávislý pilíř zaměstnaneckých/profesních fondů (na rozdíl od nového českého druhého pilíře, který je individuální a odčerpá část peněz z prvního pilíře).
Dále také existuje třetí pilíř (jako v ČR) – individuální dobrovolné penzijní připojištění s určitými daňovými výhodami. Země s vysokou účastí v zaměstnaneckých fondech (například Nizozemsko či Dánsko) patří k nejlépe připraveným zemím na nadcházející demografické problémy.
Zaměstnanecké kolektivní fondy mají nižší náklady, a proto si mohou účtovat nižší poplatky. Ne každý střadatel si ale uvědomuje, jak velký dopad mají poplatky na jeho penzi. Představte si mladého člověka, který si ve věku 25 let začne spořit na důchod, do kterého odejde v 65 letech a bude jej pobírat následujících 20 let. Každý rok si dá stranou 10 000 Kč plus částku na pokrytí tříprocentní inflace, a obdrží ročně šestiprocentní výnos ze svých úspor (což zhruba odpovídá dlouhodobým výnosům zaměstnaneckých kolektivních fondů v zahraničí).
Pokud by neplatil žádné poplatky, v 65 letech bude mít k dispozici 2 481 700 korun. Toto mu vytvoří roční penzi (krytou proti zmíněné inflaci) 160 800 Kč na následujících 20 let. Pokud bude muset platit ročně poplatek z aktiv 1,5 % (což jsou plánované poplatky za správu peněz v budoucích penzijních fondech v ČR), jeho roční penze bude snížena na 99 000 Kč. Jinak řečeno – kdo platí nízké poplatky, obdrží až o 60 % vyšší penzi než ten, kdo platí správcům fondů ročně 1,5 %.
Pro srovnání je třeba uvést, že větší zaměstnanecké kolektivní fondy si za správu účtují pouze okolo 0,5 % ročně, a mohou tudíž nabídnout účastníkům značně vyšší penze. Důležitou roli přitom hraje právě jejich neziskový charakter. Nemají akcionáře, které by museli uspokojit, nerozdělují jim zisk, jejich hlavním zájmem je zájem důchodce.

Těm, kdo dnes o reformě penzí v ČR rozhodují, by nemělo jít jen o to, aby vše bylo v souladu s evropskou legislativou a rozhodnutími Evropského soudního dvora, ale také a především o rozumné hájení zájmů budoucích důchodců. I v Česku by tedy měl existovat regulérní prostor a možnosti pro aktivitu zaměstnaneckých penzijních fondů.