Mnoho drobných investorů si tak může při shlédnutí výsledků posledních tří měsíců pokládat nesprávné otázky o smysluplnosti jejich investice. Člověk snadno kvůli jednomu stromu nevidí les a kvůli jednomu nevydařenému období zapomínají na svůj původní investiční plán. A tomu bychom měli chtít předcházet. V dalším textu uvedu několik grafů, které právě vyřčené přesvědčivě zobrazují.

První graf ukazuje výnos hlavních aktiv v právě skončeném čtvrtletí, a to jak v českých korunách, tak v měně trhu. Pohled na tabulku není pochopitelně nijak příjemný. V korunovém vyjádření ztrácela všechna aktiva na čele se státními a korporátními dluhopisy. Tedy aktivy, která jsou typická pro méně rizikově orientovaná portfolia.

Pokud ovšem vystoupíme ze stínu neúspěšného období a podíváme se na výsledky stejných aktiv optikou celého roku 2015, pak to zase až tak špatné není. A to zejména pro ty, kteří mají zainvestováno také v amerických dolarech.  Vyjádřeno v CZK jsou letošní výnosy, i díky posílení USD vůči CZK, prozatím vynikající. Realističtější obraz toho, co se na jednotlivých trzích skutečně děje poskytne vyjádření výnosů v měně konkrétního trhu. Zde jsou výsledky průměrné, ale rozhodně ne vyloženě špatné.  To, co zkušenému oku neunikne, je skutečnost, že dobře se vede především rizikovějším aktivům.

Pohled na akciové trhy nabízí podobnou scenérii. Akciím napříč hlavními světovými trhy druhé čtvrtletí také nepřálo. V Zajímavém zhodnocení je snad jen v čínské měně vyjádřený vzestup tamního indexu. Pro zbytek světa platí v průměru čtyřprocentní ztráty.  Jedná se o konec zlatých akciových časů?

Začněme těmi rizikověji orientovanými: korporátními, konvertibilními a high yield dluhopisy.  Přehled za skončené čtvrtletí opět není nijak pohledný. Jsou zde opět dva „vykukové“, ale z pohledu české koruny je situace tristní.

Celoroční výkonnost poskytuje opět pohled mnohem optimističtější. Nedaří se dluhopisům korporátním a v eurovém vyjádření kulhají také evropské dluhopisy s vysokým výnosem. Pohled na zbytek trhu na čele s „konvertibly“ je ovšem veselý. Nejsmutnější realita je ale bezesporu na trh se státními dluhopisy. Ty patří tradičně, s výjimkou státních dluhopisů rozvíjejících se zemí, ke spíše konzervativním produktům.

V této kategorii bylo druhé čtvrtletí skutečně ničivé. Jindy poklidné složky portfolií si v něm připsaly silné ztráty. A to i přesto, že eurové dluhopisy měly v zádech Evropskou centrální banku a její program kvantitativního uvolňování.  Ten hravě přebila absurdita jejich cen, kdy se kupec německých dluhopisů de facto smiřoval s tím, že Německu půjčí peníze a za tuto příležitost svému dlužníkovi ještě určitou částku zaplatí.